Práce předpokládá určité znalosti marxistické filosofie. Vychází z diskusí o předmětu historického materialismu, které probíhají na našich i zahraničních filosofických pracovištích od roku 1954, a klade si za cíl ujasnit místo aúlohu historického materialismu v systému společenských věd a jeho metodologické otázky.

Nemám v úmyslu předložit školsky umný referát o filosofování, o různých filosofických koncepcích a jejich argumentaci, nýbrž pokusím se otevřít otázky, které mě bytostně zaměstnávají. Moje torzovité a fragmentární podněty se budou týkat následujících otázek-problémů: 1. Ontická realita na našem vnímání nezávislého světa a gnoseologické meze ontologie. 2. Co je racionalita, jaké jsou její možnosti a meze? Lze racionalitu kotvit gnoseologicky či již ontologicky? Jaký je vztah mezi racionalitou, přirozeností a přírodou? Je iracionalita předchůdná racionalitě? 3. Lze z racionality (...) odvodit etické jednání? Je racionalita vázána na určitý kulturní kontext a diskurs, či je universálně lidská? 4. Nemožnost objektivity a nezbytnost úsilí o co nejvyšší možnou míru objektivity. 5. Na čem založit humanitu? A proč vůbec humanita? 6. Posléze načrtnu svoji thesi: Skutečnost‚ její poznání a její utváření jako proces komplexity a komplementarity komponent v korelacích v kontinuitě a v kontextech. (Těmito šesti K si z Vás nechci dělat slovíčkářskou srandu, ale je to to nejvážnější, oč mi jde a s co Vám chci sdělit.) 7. Skončím položením radikálního otazníku nad filosofií. (shrink)

Autor se z hlediska marxistické filozofie a metodologie zabývá revolucí v biologii ve vztahu k filozofii, teoretizací současné biologie, problémem biologické evoluce, druhem jako základní jednotkou evoluce, problémy klasifikace v biologii a v závěru klade otázku : "věk biologie" nebo ekologická katastrofa?

[Always the same questions, wonder and anger instead of answers].

Nie ulega wątpliwości, ze jak na książkę filozoficzną praca L. Boreckiego jest pozycją nietypowy i zarazem wyjątkową. Jej nietypowość wynika przede wszystkim z faktu, że autor nie jest zawodowym filozofem, a jego filozoficzne zainteresowania wynikają z problemów, na które natknął się w dziedzinach nie związanych z filozofią. Mamy tutaj do czynienia z książką „filozofującego lekarza", tak osoby autora określa się we Wstępie. Tego rodzaju prac pojawia się dość sporo. Wiele z nich - właśnie dzięki swemu potocznemu, pozbawionemu specjalistycznych wyrażeń językowi (...) - zdobywa popularność, jednakże stosunkowo nieliczne mają rzeczywisty wartość poznawczy, która nie polega wyłącznie na dostarczeniu czytelnikowi porcji przyciągających uwagę ciekawostek i kontrowersyjnych interpretacji, lecz jest odkrywcza z punktu widzenia filozofii. (shrink)

In lieu of an abstract, here is a brief excerpt of the content:Reviewed by:Politické myšlení Davida Huma. Základní otázky, východiska a inspirace pro americké otce zakladatele by Adéla RádkováHynek JanoušekAdéla Rádková. Politické myšlení Davida Huma. Základní otázky, východiska a inspirace pro americké otce zakladatele [The Political Thought of David Hume. Basic Questions, Premises, and Inspiration for America’s Founding Fathers]. Prague: Togga, 2019. Pp. 201. Paperback. ISBN 978-80-7476-169-0, $10.00.The work of David Hume has never been a major focus of (...) interest in the Czech lands. Recently, however, a certain shift has been taking place. Hume’s Treatise has been translated into Czech for the first time, a new translation of the Dialogues Concerning Natural Religion has been published to replace the archaic nineteenth-century translation, and the archaic translation of the second Enquiry will soon be replaced by a new one as well. Texts are also being published that attempt to show the wider scope of Hume’s work. The book reviewed here is one of them. Adéla Rádková’s text is the first Czech book to introduce Hume as a political thinker to the Czech public. The book itself consists of two relatively separate parts, which seem to be different in content and intent. While the first part, along with the preface, summarizes Hume’s life and work and includes a brief introduction to the basic ideas of Hume’s moral and political philosophy, the second part contributes to the interpretation of the influence of Hume’s political philosophy on the American Founding Fathers, especially on James Madison.In the introduction, the book first presents a history of overall interpretations of Hume’s work, beginning with Thomas Edward Ritchie and Dugald Stewart, who, in agreement with their teacher Reid, saw Hume as a radical skeptic. A significant change comes with Norman Kemp Smith’s well-known interpretation, according to which the theory of moral sentiment forms the basis of Hume’s project, which Hume adapted to his conception of belief. Once we stress that the investigation of emotion- and passion-based human nature is to be based on the experiential method of observation, we arrive, according to Rádková, at the common element of the otherwise very different naturalistic interpretations of David Hume’s philosophy to which she herself subscribes.Two more recent interpretations of Hume’s philosophy are also mentioned, namely Paul Russell’s interpretation of Hume’s work in terms of his critique of religion, and James Harris’s view that the attempt to see Hume as a systematic philosopher who, in his works, pursues the project of the science of man announced in the Treatise, is a misunderstanding of the role of a man of letters in the eighteenth century.Rádková finds Russell’s interpretation interesting but hard to reconcile with some of Hume’s political essays and with his History of England, in which Hume advocates [End Page 181] a pragmatic politics that is so bound up with religious considerations that it is hard to defend the view that Hume was trying to push religion out of the public sphere.Harris’s point about Hume not being a systematic thinker and about Hume’s abandonment of the Treatise in his advertisement needs to be set in the context of Hume’s life. Hume published this advertisement only a year before his death, and he used it to discourage readers from reading the Treatise because he though the book was stylistically clumsy and unsatisfactory in certain respects. He does not mention abandoning his philosophical project. Harris’s assertion (viii) that Hume was a free intellectual who did not want to be intellectually constrained in the wide range of his research flies in the face of Hume’s willingness to be constrained at least twice—if only he had been given the professorship he sought first in Edinburgh (1745) and then in Glasgow (1751). Rádková also holds that Hume, in his later writings, does not abandon his intention to give an account of human nature with regard to the general principles of morals, politics, and criticism, which he announced in the Preface to... (shrink)

Nie ulega wątpliwości, ze jak na książkę filozoficzną praca L. Boreckiego jest pozycją nietypowy i zarazem wyjątkową. Jej nietypowość wynika przede wszystkim z faktu, że autor nie jest zawodowym filozofem, a jego filozoficzne zainteresowania wynikają z problemów, na które natknął się w dziedzinach nie związanych z filozofią. Mamy tutaj do czynienia z książką „filozofującego lekarza", tak osoby autora określa się we Wstępie. Tego rodzaju prac pojawia się dość sporo. Wiele z nich - właśnie dzięki swemu potocznemu, pozbawionemu specjalistycznych wyrażeń językowi (...) - zdobywa popularność, jednakże stosunkowo nieliczne mają rzeczywisty wartość poznawczy, która nie polega wyłącznie na dostarczeniu czytelnikowi porcji przyciągających uwagę ciekawostek i kontrowersyjnych interpretacji, lecz jest odkrywcza z punktu widzenia filozofii. (shrink)

The aim of the present paper is to describe the fundamental epistemic ruptures, which occurred during the history of physics. Our approach is based on the reconstruction of the changes in the formal language of a particular physical discipline. We take into account aspects like the analytic, expressive or explanatory power, as well as analytic and expressive boundaries. One of the main results of our reconstruction is a new interpretation of Kant’s famous antinomies of pure reason. If we are prepared (...) to relativise some of Kant’s antinomies, and instead of ascribing them to reason as such we relate them to the language of physics, it is possible to show, that these antinomies are relevant even for modern physics. Taking the form of a phenomenon, that we call the expressive boundaries of language are the antinomies a universal feature of all physical theories. This shows, that Kant in his antinomies pointed to a remarkable epistemological fact. (shrink)

Protože česká komeniologie a intelektuální historie dosud postrádají komplexnější monografické pojednání o vztahu Komenský – Bacon, je cílem této knihy přiblížit koncepci reformy (respektive obnovy) vědění obsaženou v dílech obou jmenovaných osobností – českého teologa, filozofa a pedagogického reformátora Jana Amose Komenského (1592–1670) a anglického filozofa a státníka Francise Bacona (1561–1626). Zatímco v první části knihy jsou cesty obou myslitelů k vrcholné podobě jejich vizí sledovány odděleně, druhá část se soustředí na zodpovězení především těch otázek, které oba autory spojují: V (...) čem spočívá jádro projektu reformy vědění u Komenského a v čem u Bacona? Jaká je struktura a koncepce jejich projektů? Jedná se o projekt obnovy, nebo o vizi pokroku vědění? Jak si Komenský a Bacon představovali realizaci svých záměrů? Jakou metodu k tomu zvolili? Do jaké míry byl Komenský Baconem ovlivněn? Co je pojítkem obou projektů? Na základě odpovědí na tyto otázky se autor v závěru knihy pokouší rozřešit dlouhodobý interpretační spor o povaze Komenského vztahu k Baconovi: Byl Komenský významným pokračovatelem a propagátorem Baconova díla? Nebo byl naopak myslitelem, který Baconův odkaz zjednodušil a zvulgarizoval? Anebo byl Komenský vskutku svébytnou filozofickou osobností, jež byla inspirována spíše jen duchem Baconova díla? (shrink)

Abstrakt Stať seznamuje se dvěma koncepcemi stylů – „styly vědeckého myšlení“ historika Alistaira C. Crombieho a „styly uvažování“ filozofa Iana Hackinga – a vyplňuje tak určitou mezeru v českém prostředí, kde jim zatím nebyla věnována patřičná pozornost. Na úvod bude představena historická koncepce Crombieho, která styly používá jako organizující kategorie pro výklad dějin západní vědy, a následně jejich Hackingova transformace ve filozofické kategorie uplatnitelné i v současné vědě. V návaznosti na to budou stručně nastíněny okolnosti jejich vzniku, vzájemné odlišnosti a (...) recepce dalšími autory. Těžiště statě spočívá v uvedení stylů do souvislosti s objektivitou, protože pro Crombieho i Hackinga jsou právě styly tím, co konstituuje vědeckou objektivitu. Odlišné pojetí objektivity v různých disciplínách je pak výsledkem ontologické mnohosti zkoumaných objektů i teoretické a metodologické plurality, mající původ právě v historicky odlišných stylech vědy. To bude ilustrováno na příkladu pravděpodobnostního a statistického stylu, který Hacking v několika svých prací detailně rozpracoval. (shrink)

Článek se zaměřuje na historický kontext vývoje americké sociologie v období mezi lety 1930-1965, jež je spojeno se specifickým projektem sjednocení oboru rozpracovaným na Harvardské a Kolumbijské univerzitě. Samotná myšlenka jednotné sociologie je neoddělitelně vpletena do celého projektu americké sociologie jako vědy a své „čisté" vyjádření nalezla v úsilí prokázat „objektivitu a koherenci" sociologického myšlení/vědění. Zcela zřetelně také formovala profesní identitu oboru. Prostředkem zajištění vědecké integrity bylo především zajištění kontinuity teorie a praxe, ježby založilo a o něž by se mohlo (...) opírat pevné metodologické „sebevědomí". Historická kontextualizace tohoto formativního období si klade za cíl sledovat, nakolik myšlenka sjednocené sociologie ovlivnila teoretické a metodologické perspektivy v rámci oboru i vlastní představy o možnosti jeho integrované výzkumné agendy. (shrink)

Lidská práva jsou v současné době předmětem řady komplexních otázek, které jsou politické, sociální či právní povahy. Abychom na otázky mohli smysluplně odpovídat, musíme brát ohled i na obecnější filosofické souvislosti a mít jasnější představu o tom, co lidská práva jsou a na jakých základech stojí. V předkládaném textu si klademe otázku, zdali máme v současné době k dispozici plně filosoficky fundovanou koncepci založení a legitimizace lidských práv. Předkládáme postupně různé současné přístupy, které jsou kandidáty na řešení tohoto problému (...) a přinášíme jejich kritické zhodnocení. Východiskem je pro nás představa lidských práv jako evidentních pravd a od ní odvozené přístupy zakládající je na racionální či emocionální evidenci. Dále se věnujeme možnosti náboženského založení lidských práv, přístupům přirozenoprávním, utilitaristickým a koncepcím vycházejícím z pojmu důstojnosti. Stručně jsou zmíněny i některé další související teorie a historický kontext analyzovaných pojetí. V závěru na položenou otázku odpovídáme, že zcela uspokojivá filosofická teorie lidských práv stále není k dispozici, a přinášíme také vlastní doporučení pro řešení předložených problémů zkoumaných teorií. (shrink)

Comment devient-on philosophe? Par quel sursaut un Aristoclès se fait-il Platon, jusqu'à s'imposer dans la liste des " auteurs philo " Il faut enquêter, non pas sur la vie privée, mais sur la vie intime : rumination intellectuelle, ton sur lequel on parle, motivations amoureuses... Ce qui fait un philosophe, c'est un immense travail sur soi, et la rencontre d'autres philosophes, vivants, de leurs problématiques. Mémoire sémantique + obsession métaphysique, voilà le code génétique du philosophe. Il débute par un attentat (...) religieux, puisqu'il commence sa carrière en niant tel ou tel sacré. Bien sûr, il vaut mieux être mâle, communiquer par les livres adopter la langue dominante, écrire quand on est célibataire. Comment gagner sa vie? Pas forcément en étant enseignant, comme c'est le cas aujourd'hui. Le profil du philosophe nous le révèle orphelin, vivant à l'étranger, souvent laid, jamais fou, et serial thinker, prêt à changer de philosophie pourvu qu'il reste, lui, à menacer le monde donnera ou donnera pas du sens à notre vie? Le philosophe est l'être inquiet qui pense inquiéter l'Être par deux trois mots bien aiguisés. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik (...) lze již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

V nasledujúcom príspevku sa snažíme zdôvodniť vyčlenenie troch typov procesov v pozorovanom vesmíre - procesov slabo, stredne a silne usmernených, a to na základe rôznej miery autonómnosti ich štruktúrnych prvkov a rôznej miery či intenzity zákonov, ktorými sú usmerňované alebo riadené. Individuálne a konkrétne procesy sú tak v podstate totožné s individuálnymi a konkrétnymi systémami, cez ktoré, v ktorých a prostredníctvom ktorých sa úplne realizujú, disponujúc tak vždy a všade vlastným substanciálnym obsahom. Na tomto základe potom vyčleňujeme slabo usmernené procesy (...) v neživej prírode s málo vyčlenenými alebo autonómnymi štruktúrnymi prvkami, stredne usmernené procesy živej prírody s oveľa väčšími, vyčlenenejšími a autonómnejšími štruktúrnymi prvkami vo forme živých buniek a postupne rastúcich a zdokonaľujúcich sa organizmov a tried organizmov a nakoniec silne usmernené procesy tzv. sociálnej prírody alebo ľudskej spoločnosti, pozostávajúcej z ľudí ako svojich základných alebo štruktúrnych prvkov a tiež z nimi generovaného technického a/lebo civilizačného "obalu", ktoré sú podobne ako živé procesy a systémy usmerňované a riadené čoraz väčším počtom pre nich špecifických vedeckých zákonov, princípov alebo "pravidiel". (shrink)

Cílem článku je ukázat, že zdánlivě asymetrický vztah mezi teorií mysli a morálkou je ve skutečnosti symetrický. Totiž nejen, že lidé využívají teorii mysli k rozhodnutí, zda si agent zaslouží vinit a zda učinil něco morálně špatného (nebo si zaslouží chválit a učinil něco morálně dobrého), ale někdy samotný morální charakter situace může ovlivnit teorii mysli. Nejprve provedu krátký úvod do teorie mysli - co to je, jak ji používáme a jak nám může být nápomocna. Poté popíšu proces hodnocení morální (...) situace se směrem od teorie mysli (zvážení agentových mentálních stavů, připsání konceptů agentovi) k morálce (vynesení morálního soudu). V tomto procesu figuruje důležitý koncept - koncept záměrného jednání - který může hrát významnou roli při rozhodování o vině (nebo chvále) agenta: pokud jednal záměrně, vina (nebo chvála) by měla být větší. Opravdu to takto funguje? A co laici? Jaký je lidový koncept záměrného jednání? Na tyto otázky se pokusím odpovědět s pomocí empirických dat, která poskytli Bertram Malle a Joshua Knobe, a představím pět podmínek lidového konceptu záměrného jednání. Poté se ve světle dat shromážděných Joshuou Knobem pokusím ukázat, že dřívější přístup ke vztahu mezi teorií mysli a morálkou jako jednosměrnému se zdá být neudržitelný. Způsobil agent vedlejší účinek záměrně? Dosáhl něčeho agent záměrně, ačkoli neměl dostatek potřebných dovedností? Výsledky Knobových experimentů naznačují, že lidé jsou nejspíše ovlivněni morálním charakterem samotného vedlejšího účinku nebo výsledku. Pokud je morálně špatný, agent jednal záměrně, avšak pokud je morálně dobrý, agent nejednal záměrně - tato asymetrie se nazývá „Knobův efekt“. Rovněž se pokusím vyrovnat se s některými možnými námitkami. V závěru se budu zabývat určitými právnímu důsledky, které z tohoto nově symetrického vztahu mezi teorií mysli a morálkou vyvstávají. (shrink)

Príspevok rieši definičný rámec pojmov inštitúcia a organizácia v optike filozofických a etických nástrojov štúdia vývinových špecifík teórie a praxe axiologických systémov. Hlavným cieľom je teoretické určenie týchto pojmov v záujme ich korektnej aplikácie v oblasti filozofie a etiky, kde často dochádza k ich zámene, alebo stotožňovaniu. Inštitúciu chápe ako etický, a teda aj praktický fundament existencie človeka ako indivídua, ale aj celej spoločnosti, s dôrazom na jej axiologické vymedzenie, ktoré je jej podstatou. V historickom kontinuu si všíma metamorfózy (...) hodnotových, a inštitucionálnych základov fungovania západnej civilizácie, cez jej dominantné dejinno-axiologické systémy: Staroveké Grécko, kresťanstvo a moderné politické ideológie v logike vzájomnej komparácie. (shrink)

Príspevok pozostáva z troch častí. Prvá časť sa zaoberá taxonómiou a kritériami klasifikácie rôznych druhov noriem. Poukazuje na to, že rozdiel medzi dvoma najdôležitejšími druhmi kooperačných noriem – sociálnymi a morálnymi – je skôr kvantitatívneho než kvalitatívneho charakteru a navrhuje trojdimenzionálny model ich diferenciácie. Druhá časť je venovaná morálnym normám a zdôvodňuje dominantnú rolu emócií pre vznik a fungovanie morálky, ktorá zohráva kľúčovú rolu pri ochrane spoločnosti pred najnebezpečnejšími sociálnymi konfliktami. V tretej časti sa argumentuje, že vzájomná sociálna dôvera, (...) nevyhnutná pre medziľudskú kooperáciu, sa postupne vytvára zdola nahor, najskôr na úrovni najbližšej rodiny a postupne sa rozširuje na ďalšie okolie. Pre jej zvýšenie a udržanie sú nevyhnutné sociálne a morálne normy, ktoré tiež historicky vznikali najskôr v lokálnych spoločenstvách a až postupne sa šírili do širších sociálnych celkov. Príspevok upozorňuje na možné negatívne konzekvencie plynúce z podceňovania roly sociálnych a morálnych noriem a snahy riadiť sa namiesto nich len legislatívnymi normami, spočívajúce v oslabení sociálnych väzieb. (shrink)

Stať se zabývá diskusemi o epistemologicko-metodologické roli simulací v soudobé vědě. Soustředí se nejprve na aktuálnost těchto diskusí v současné metodologii vědy a následně na její návaznost na určitou myšlenkovou tradici z osmdesátých let 20. století, kdy diskuse kolem modelování vyvolaly řadu otázek zpochybňujících tradiční pojmové distinkce, především mezi experimentem a teorií. Stať se přiklání v rámci těchto diskusí k názorům, které řadí simulace k novým a specifickým nástrojům vědy, jež také vyžadují novou a specifickou metodologii a epistemologické postavení. (...) Pro podporu této názorové pozice jsou uvedeny některé aktuální analýzy konkrétních příkladů simulací a jejich specifického postavení v moderní vědě. (shrink)

Studie má za cíl představit strukturu Hayekova evolucionismu. Argumentace postupuje v několika krocích: Východiskem je historicko- systematická expozice způsobu, jakým evoluční teorie ovlivnila Hayekovu filosofii, především s ohledem na periodizaci vývoje jeho myšlení a systematické odlišení explanans a explanandum v rámci jeho teorie vědy. Dále je rozebírán způsob, jakým Hayek rozvíjí svoji metodologii vědy. V této souvislosti je argumentováno ve prospěch teze, že Hayekovo pojetí metodologického dualismu je důsledkem ovlivnění evoluční teorií. Zároveň je evoluční teorie představena jako nástroj vysvětlení, konkrétně (...) pak tzv. vysvětlení vzorce. Následně je představeno Hayekovo pojetí společnosti v kontextu kulturní evoluce. Společnost je interpretována jako řád jednání a je kladen důraz na Hayekovo vnímání společnosti jako řádu vyvíjejícího se společně s lidskou myslí. Na základě těchto předpokladů je v poslední části rozvinuto Hayekovo pojetí mysli. Toto pojetí vychází z konekcionistické pozice. Dále argumentuji proti tradičnímu pohledu na Hayekovu filosofii jako rozvíjení Kantovy filosofie. Závěr rekapituluje základní body Hayekova evolucionismu. (shrink)